Satelitní Internet - StarLink
Instalujeme satelitni internet od Star Link
Objednáváme - Instalujeme satelitní připojení od StarLink.
Cena HW anténa a modem WIFI 11.000,-Kč + montáž, měsíční poplatek 1400,-Kč rychlost kolem 100-300Mbps a ping odezva 30-50ms
Starlink - prevzato z wikipedia
logo projektu |
|
| Základní údaje | |
| Výrobce | SpaceX |
| Země původu |
 Spojené státy americké |
| Provozovatel | SpaceX |
| Použití | satelitní internet |
| Technické specifikace | |
| Typ | malý satelit |
| Životnost | 3–7 let |
| Startovní hmotnost | 227–260 kg |
| Výrobní specifikace | |
| Stav | aktivní |
| Vypuštěno | 1844 |
| Funkčních | 1699 |
| Vyřazených | 145 |
| První start | 22. února 2018 |
| Související zařízení | |
Starlink je satelitní konstelace připravovaná společností SpaceX. Měla by celkem zahrnovat téměř 12 tisíc družic, jež budou poskytovat širokopásmové připojení k internetu (satelitní internet). Celá konstelace by měla být dokončena do roku 2027.[1]
Družice budou rozmístěny na mnoha drahách kolem Země ve třech výškových pásmech. Rozmístěny budou takto: 7518 ve výšce asi 340 km, 1584 ve výšce asi 550 km a 2825 satelitů ve výškách kolem 1200 km.[1]První slupka družic, ve výšce 550 km, byla dokončena 26. května 2021, misí v1-L28.
První dávka 60 satelitů byla vynesena 24. května 2019 (UTC). V říjnu 2020 společnost SpaceX uvedla, že chtějí provést deorbitaci všech těchto 60 družic. V září 2021 bylo všech těchto 60 družic deorbitováno nebo vyřazeno z provozu.[2]
Dosluhující satelity budou nahrazovány novou generací družic Starlink. Družice druhé generace by měly být vynášeny na oběžnou dráhu během roku 2022. Družice druhé generace budou vybaveny lasery, díky kterým budou mít družice možnost přenášet signál mezi sebou, díky čemuž by mělo dojít ke snížení latence signálu, navíc nebude kvůli nim potřeba stavět pozemní stanice. První prototypy družic s lasery na polární dráhu byly vypuštěny v lednu 2021 v rámci mise Transporter-1. První várka družic s lasery byla vynesena 14. září 2021.
Specifikace družic[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Testovací družice Tintin A a B (dříve Microsat-2a a 2b) měly tvar kvádru s rozměry 1,1 m × 0,7 m × 0,7 m a vážily kolem 400 kg.[3] Byly vybaveny dvojicí vyklápěcích solárních panelů o rozměrech 2 m × 8 m a anténou na principu fázového pole v pásmu Ku.[3]
Oproti tomu družice první generace jsou výrazně plošší a váží jen 227 kg.[4] Jsou vybaveny jediným solárním panelem o výkonu 3 kW a Hallovým motorem vlastní výroby, který namísto typického xenonu spotřebovává krypton.[5] Jde o první použití kryptonu pro pohon družice.[5] Ten má sice o 10–15 % větší specifický impuls než xenon, ale produkuje o 15–25 % nižší tah a motory na krypton jsou o 15–25 % méně efektivní, takže ve výsledku pro vyrovnání se tahu xenonových motorů potřebují kryptonové výrazně větší výkon.[6] Velkou předností kryptonu oproti xenonu, zvlášť u takto velké konstelace, je ale jeho cena za kilogram: krypton je 5krát až 10krát levnější.[6]
Všechny satelity Starlink dokáží určit svou pozici pomocí GPS a zařízení pro sledování hvězd. Díky tomu dokáží lépe směrovat svůj signál, a také se, pomocí vlastního pohonu, automaticky vyhýbat odpadu a ostatním družicím na oběžné dráze.
Družice obsahují 4 antény v pásmu Ku, opět na principu fázového pole; u dalších generací je pak plánováno přidání laserové komunikace mezi satelity a antén v pásmech Ka a V.[7] Další rozdíl mezi generaci má být při zániku v atmosféře: současná verze je navržena tak, že po vstupu do atmosféry shoří 95 % dílů, u budoucích generací by již měl shořet satelit celý.[8]
Testovací družice[editovat | editovat zdroj]
Prvními testovacími družicemi se měly stát MicroSat 1a a 1b. Byly vybavené transpondéry v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením pro pořizování snímků Země a satelitů navzájem. Měly startovat jako sekundární náklad při některé z misí Iridium NEXT v roce 2016. Nakonec byly použity pouze pro pozemní testy a jejich úlohu na oběžné dráze převzaly družice MicroSat 2a a 2b.[9]
MicroSat 2a a 2b, později známé spíše jako Tintin A a B, byly dvě identické družice, každá o hmotnosti 400 kg. Jejich start byl plánován na začátek roku 2017, nakonec letěly jako sekundární náklad při misi Paz na začátku roku 2018. Stejně jako předchozí exempláře, byly i tyto vybaveny komunikací v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením. Sloužily k testům komunikace mezi dvěma pozemními stanovišti.[10]
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Jasnost družic[editovat | editovat zdroj]
Plánovaný počet satelitů Starlink má kritiku astronomů a to kvůli viditelnosti družic. Astronomové se bojí, že satelity budou komplikovat astronomická pozorování kvůli jejich jasnosti. Protože satelity Starlink mohou samostatně měnit své oběžné dráhy, nejdou naplánovat vědecká pozorování, které by se vyhnuly přeletu satelitů.
Společnost SpaceX na krititku zareagovala tak, že všechny nově vynesené družice Starlink, počínaje misí Starlink v1-L9, která proběhla 7. srpna 2020, vybavuje speciální sluneční clonou. Sluneční clona je vyrobena ze speciální tmavé pěny, přes kterou projdou pouze rádiové vlny. Družice s touto clonou se nazývají VisorSat. Družice VisorSat jsou neustále zdokonalovány a jejich viditelnost je postupně snižována. Podle posledního měření, v provozní výšce 550 km, byla viditelnost snížena z původní průměrné hodnoty 4,63 mag (viditelné i za mírného světelného znečištěním) na průměrnou hodnotu 6,48 mag. Cílem je, aby družice dosáhly hodnoty 7 mag, což je hodnota, kdy družice nelze spatřit pouhým okem.[38] SpaceX se i tak nadále snaží spolupracovat s astronomy na tom, aby se viditelnost nadále snižovala. Družice navíc při vzestupu na vyšší dráhu mají změněnou orientaci solárního panelu tak, aby tolik neodrážel světlo. [39]
Kosmický odpad[editovat | editovat zdroj]
Velké množství satelitů také vytváří dlouhodobé nebezpečí vesmírného smetí způsobeného srážkou dvou satelitů. SpaceX však tvrdí, že riziko není zdaleka tak vysoké, jak by se mohlo zdát. Satelity jsou malé a v okolí Země je neuvěřitelné množství místa. Konstelace navíc bude navržena tak, aby co nejvíce minimalizovala rizika a potenciál vzniku vesmírného smetí.
Satelity mají vlastní pohon a jsou schopny se vyhnout případné srážce s jiným objektem. SpaceX uvedla, že většina satelitů je vypuštěna v nižší nadmořské výšce a očekává se, že satelity, které se rozbily, budou během pěti let zpomaleny atmosférou natolik, že se samydeorbitují. Odhadovaná životnost satelitů se odhaduje na 3–7 let. Dosluhující satelity proto budou ještě včas před koncem životnosti přesunuty na takovou orbitu, která do 5 let způsobí vstup do atmosféry, kde shoří. [40]
Družice se po deorbitaci kompletně rozpadnou.
Starlink Internet[editovat | editovat zdroj]
Internet je momentálně ve fázi veřejného beta testování. Během října 2021 by mělo dojít k přechodu na ostrý provoz, jelikož má SpaceX na oběžné dráze dostatek družic pro zajištění nepřetržité dostupnosti signálu. Pro připojení bude potřeba terminál asi o velikosti krabice od pizzy a malý router.
SpaceX uvádí, že ve fázi beta je aktuální odhadovaná rychlost stahování 50–150 Mb/s, záleží na daném území. Od prosince 2020 do července 2021 bylo v USA a Kanadě reálně změřeno[41], že je download průměrně 50,5 Mb/s, upload 14 Mb/s a latence 52,5 ms. V Evropě má Starlink zatím nejlepší parametry z celého světa. Nabízí zde průměrnou rychlost stahování kolem 154 Mb/s, rychlost uploadu kolem 17 Mb/s s latencí 42 ms.[42]
Počátkem března 2021 se objevila zpráva, v níž SpaceX žádá u FCC o možnosti komerčního provozu sítě na dopravních prostředcích. Společnost chce své antény umístit na lodě, letadla, ale také na auta. V tomto případě by však nešlo o použití na osobních automobilech, pro ty by byla anténa příliš velká. Uplatnění by se však mohlo najít na kamionech a obytných vozech. [43]
Úřad FCC udělil v dubnu 2021 SpaceX licenci ohledně experimentálního testování Starlinku během testovacích letů prototypů rakety Starship. Licence je platná od 28. dubna 2021 do 28. června 2021. Poprvé byla anténa nainstalována na testovaném prototypu Starship SN15 a během testovacího letu poprvé otestována.[44]
SpaceX počítá také s vojenským využitím a vyhrazením části přenosové kapacity pro armádu. Síť má umožnit nejen běžný přenos dat, ale díky nízké latenci dané dostatečnou datovou kapacitou a nízkou oběžnou dráhou také jakýsi vojenský internet věcí a rozvoj pokročilého systému řízení taktických operací (ABMS, Advanced Battle Management System).[45]
Dostupnost sítě[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Síť začala být pro veřejnost dostupnou spuštěním veřejného beta testování služby. To započalo v posledním čtvrtletí roku 2020 v severních státech USA a v Kanadě. Během roku 2021 začala být služba dostupná také v několika zemích v Evropě, v Jižní Americe a také v Austrálii a na Novém Zélandu. K úplnému pokrytí v Severní Americe by mělo dojít do konce roku 2021. V Evropě během roku 2022, jelikož je potřeba vyjednat s každým státem zvlášť podmínky. V říjnu 2021 službu v rámci beta testování využívá více než 100 000 uživatelů. V České republice začne být služba dostupná začátkem roku 2022.[46] Během roku 2022 by měla být služba dostupná také v Asii.
